Recenzuju komiks pro děti 10+. Zbláznil jsem se? Nikoli!
Kudy kam s kapačkou je zdánlivě šílený název parádní knížky, která toho v sobě nese mnohem víc než jen příběh pro děti.
Je o přátelství, lásce, vlčím kodexu, o lese, lovu, ale i těžkých nemocích. Je určena dětem starší deseti let, ale užijí si ji i mladší, a dokonce i dospělí. Já jsem se smál i plakal.
Dramatické honičky provázené jizlivými hláškami vlka a pisklavým hláskem králíčka (tak jsem ho klukům četl) sice střídají jedna druhou, ale daleko více se kniha věnujeme tomu, jak „žít s kapačkou“. Diagnóza totiž není konec, když máme, o koho se opřít.
V úvodu komiksu nastupuje králíček léčbu, která vyžaduje pravidelné infuze. Jenže u lesní lékařky Doubravky se také shodou okolností ocitne postřelený vlk a světe div se, pronásledovatelé jsou mu v patách. Netrvá dlouho a lesní nemocnice se ocitne pod palbou lovců. Kulky hvízdají a zvířátka prchají. Na útěku malý králík nevědomky zachrání vlkovi život, a protože vlčí kodex hovoří jasně, je řada na šelmě, aby králíkovi laskavost oplatila.
A tak začíná putování nemocného králíka, který vlastní soupis léků delší než Kerouacův román Na cestě, a vlka samotáře – harcovníka a drsoně protřelého světem s nejednou jizvou v kožichu, a aby toho nebylo málo, tahají s sebou stojan s kapačkou. Zábavu nezkazí ani otravný lovec a jeho pes Azor ani tlupa motorkářů.
Užil jsem si vražedné tempo, dialogy, střílené jako z kulovnice, příběh, ale i jazyk. Což nebývá u dětských knížek standard – Kateřina Klabanová odvedla při překladu skvělou práci. Takže se pohodlně usaďte, jízda začíná.
Ptáte se, proč vlk králíka nesežere?
„To snad není pravda, tohleto,“ řekl vlk. Králíček má v těle přece tolik chemie, že by ho ani vlk nežral. A taky že ne, teda vlastně jo.
Na komiksovém vyprávění oceňuji i to, že Josephine Marková (autorka, pozn. red.) nešla cestou zkratek a konflikty, které bláznivému duu připravila, řeší chytře a s vtipem.
I proto setkání s dalšími vlky Rudlou a Kódlem dopadne úplně jinak, než byste čekali. Jedinou výtku mám k snad až příliš zjednodušenému konci, ale o tom se budete muset přesvědčit sami.
Jistě, pokud knížku budete číst mladším dětem (stejně jako jsem to udělal já), čeká vás možná dost vysvětlování – užijete si to ale všichni i tak. Dlouho jsem se u dětské literatury tolik nebavil. Snad s výjimkou knihy Králík je taky jenom člověk Hany Komárkové alias Komáry.
Dejte šanci dalšímu netradičnímu počinu, který posouvá hranice, o čem s dětmi mluvit a jak. Poděkujete mi příště.


