The Banshees of Inisherin
Posledně jsem psal o fantastické pohádce The Sea Beast. Dnes se zaměřím na film: The Banshees of Inisherin, který bude mnohým z vás možná bližší. Slibuji, že příště už zase dojde na knihu.
Nejprve se zaměřím na snímek v obecné rovině je a potom se detailněji podívám na prvních pět minut a pokusím se vypíchnout, co funguje, případně co neprezentuje.
Příběh se odehrává na odlehlém ostrově západně od irského pobřeží a jeho protagonisty jsou nerozluční přátelé Pádraic (Colin Farrell) a Colm (Brendan Gleeson). Hrdinové se ovšem hned v úvodu rozhádají a film se dále věnuje neúnavné snaze Pádraica pochopit, co se pokazilo a jak situaci napravit. Ústředním tématem je nepochybně myšlenka, co je smyslem života. A jestli to, jak žijeme, je nějak měřitelné. Má život umělce větší smysl, než ten obyčejného zaměstnance, který pracuje denně od sedmi do pěti? A co když po nás nic nezbyde? Není to v podstatě vzorec tramvajového dilematu? A to i přes to, že snímek na misky vah pokládá životy „pouze“ dva.
Tramvajové dilema je myšlenkový experiment zaměřený na lidskou etiku. Principem tohoto etického dilematu je otázka, zda je morálně přípustné obětovat jeden život pro záchranu více lidí.
Zpět k začátku.
Film začíná scénou Pádraica kráčejícího malebnou irskou krajinou. Chátrající kostel, malá vesnička s několika místními, kamenné zídky a vše tak nějak daleko. Jako by se režisér snažil hned v úvodu dát do kontrastu právě lidskou titěrnost s nekonečností přírody. Přihlouplý úsměv protagonisty vše ještě podtrhuje.
Pádraic se zastaví, dojde k opuštěné chatrči, která patří kamarádovi Colmovi.
„Colme? Jdeš do hospody? Colme!“ Zabere za kliku, ale je zamčeno. Obejde dům, zamíří k oknu a nahlédne dovnitř.
„Hele, je zamčeno!“ houkne. „Máš zamčeno… legrační. Takže nejdeš do hospody, Colme? Jsou dvě hodiny!“
Kukačky uvnitř ohlásí dvě hodiny.
„Užíváš si cigáro o samotě? Mám jít napřed? Jdu napřed, uvidíme se v hospodě.“
Colm kouří a kamaráda ignoruje. Pádraic odchází a ještě naposledy se znepokojeně ohlédne k domu.
Úvod stojí a padá na dialogu, kterého se však účastní jen jeden z protagonistů, a přesto nebo možná právě proto dělá přátelství medvědí službu. Začíná totiž, jak spisovatelé rádi říkají, In media res – v jádru věci. Tak málo slov a tolik vyřčeného. Ve třech jednoduchých replikách se dozvídáme následující: Oba muži jsou velmi dobří přátelé a nejspíš každý den ve stejnou hodinu chodí spolu do hospody. Z námi neznámého důvodu se Colm, zjevně zdravý, rozhodl tuto tradici porušit. Situace dopadá na Pádraica, který je tak zaskočený, že nejenže neví, co říct, ale dokonce naivně doufá, že o nic nejde. Že Colm prostě jen potřebuje chvilinku posedět sám a dokouřit.
Základem, že vše krásně plyne, je právě „dialog“, který je nabitý k prasknutí především tím, co nezazní nahlas. Podtext zde hraje klíčovou roli a vytváří napětí, které se nám nelíbí (protože Pádraic je sympaťák a prosťáček), ale zároveň nás nutí sledovat film dál. Opět, podobně jako u The Sea Beast nám zároveň prvních pár minut jasně naznačuje, co od filmu můžeme očekávat. Strohé, ale hutné dialogy a jakési přemítání o životě. Jako by nás McDonagh chtěl přivést k zamyšlení, co po nás zbyde. Všeho je ve filmu spoustu a zároveň ne příliš. Zkrátka, baví vás přímočarost divadelní scény provázené chytrými dialogy? Pokud dáte Martinovi McDonaghovi šanci, nešlápnete vedle. Podle mě nenajdete na plátnech kin nebo u obrazovek momentálně nic lepšího (snad jen Aronofskyho The Whale s vynikajícím Brendanem Fraserem).
První minuty také představují protagonisty, napětí, které mezi nimi panovalo, a také to, které panovat teprve bude. Colm chce přátelství skončit a přes to nepojede vlak. Pádraic bude naivně a zoufale oponovat, a bohužel pro ně oba, se také před ničím nezastaví.
Kde se příběh odehrává a v jaké atmosféře, je jasné. Prozradí to ona krátká Pádraicova procházka.
Vážení čtenáři a diváci, takhle ano!
Stojí film za zhlédnutí celý?
Irský dramatik Martin McDonagh je také filmový režisér a na svém kontě má snímky jako In Brugges nebo Three Billboards Outside Ebbing, Missouri. Je tedy na místě očekávat silný lidský příběh s tragikomickými až komickými prvky. A skutečně tomu tak je. Pasáže, kdy se prosťáček Pádraic snaží pochopit, o co jeho příteli jde, spolu s naivními pokusy začít znovu přesně tam, kde přátelství s Colmem skončilo, patří ve filmu k tomu nejlepšímu. Věřím, že pokud tušíte, co vás čeká, film si užijete.
Abych dostál svému slibu ve facebookovém vláknu, připojím ještě krátké doporučení.
Ti z vás, kteří jste z Prahy, nebo budete mít do hlavního města cestu, můžete podobné drama prožít v divadle. V Rokoku totiž hrají PANa POLŠTÁŘe, kterého nenapsal nikdo jiný než Martin McDonagh.
Já jdu 11.1., uvidíme se tam?
Odkaz na Pana Polštáře: https://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/1886/pan-polstar/
