
Man Booker Prize 2026
Longlist přenáší čtenáře z nemocnice v Mexico city na pobřeží britského Kentu zahaleného v postapokalyptické šedi, z kliniky pro asistované sebevraždy v Curychu do pustých svahů Vnějších Hebrid, …

Longlist přenáší čtenáře z nemocnice v Mexico city na pobřeží britského Kentu zahaleného v postapokalyptické šedi, z kliniky pro asistované sebevraždy v Curychu do pustých svahů Vnějších Hebrid, …

Třetí Stuartův román zasazený do podobných kulis proniká opět hluboko pod kůži. Rodina, komunita, předsudky, emocionální paměť (traumata, chcete-li), náboženství, homosexualita… To vše v knize najdete. Ne, jako přehlídku náhodných témat, ale jako pomalu plynoucí vrstevnatý román o návratech.

Jenže i lidé mají své potřeby a ambice a někteří si stále neuvědomují naléhavost situace. Používají vyjednávací metody vlastní lidem. Záhy zjistí, že hrozba pracovní stávkou Carryxany nikterak neoslabí a jim vyslouží v lepším případě zlámané kosti. Protagonisté tak v područí rozehrávají sofistikovaný odboj, jehož úspěchu se sami nemohou dožít.

Knížka má totiž příjemné tempo a zábavné postavy – šišlající poručík vydra, podivín žabák nebo trošku trouba krtčí detektiv. Atmosféra českého lesa a ne zrovna běžných hrdinů (tradičněji se setkáváme s liškami, zajíci nebo vlky) vyhovuje britskému humoru, za který by se nemuseli stydět ani Monthy Python, a je velkým plusem.

Finch vytáhl z pouzdra zbraň. Když se dotkl pažby, ucukl.
„U Truffa,“ pravil Finch. Položil zbraň na stůl. Mlasklo to.
Tyto zbraně jim vydávali šedáci. Tmavě zelený exoskelet, měkký vnitřek. Vnitřnosti zbraně mu potřísnily ruku. Vypadalo to, že znovu nabít se nedá. V poslední době z ní dost teklo.

Město se vám tak mění pod rukama a tahle drobnost činí knížku zábavnou pro celou rodinu. Vyřešíte tak případ nákazy a díky tomu vyčistíte domy od stigmatizujících značek, zároveň dopadnete padoucha, který prodával, co neměl, proto zmizí z ulice i on. Jednotlivé příběhy knížku oživují a vy se nejednou přistihnete, jak vzpomínáte, komu jste kde pomohli a proč.

Trestanci stoupají v žebříčku a z bažantů se stávají ženci, kombajni, velegiganti bojového sportu. A vy můžete být u toho. Posaďte se ke streamu a podporujte svoje zabijáky. A jestli vám to nebude stačit, vydejte se rovnou do arény, skandujte, nadávejte, pískejte, smějte se i oplakávejte svoje padlé hrdiny. To vše na vlastní oči.

Znám se s Kenem Folletem a Joem Abercrombiem a do světa literatury jsem pronikl i z druhé strany. Tedy nejen jako čtenář, ale i jako spisovatel.

Králík vyroste v (ne)obyčejné české rodince. Spřátelí se s Pišišvorem, Broučkem, Šošolkou i panem Píďalou. Zažene kočku, tak trochu omylem. Ztratí se, stane se z něj taktrochuplyšák a taky se najde, protože babka babce povídala.

Věčně se handrkující Bestie a Král založí fatru pod kotlem příběhu a dají mu novou šťávu. Formou dvou nelidských tvorů jsem dostal velmi lidský pohled na veškeré dění okolo. Scéna, kdy se kumpáni (možná smyšlení) objeví, dělí knihu zhruba na polovinu a je nepochybně něčím výjimečným.

Během pár slov vás přenese do sídla rodu Anselmů; do lesa, kde se vám budou polobotky nořit do vodou nacucaného mechu, nebo rovnou sklouznete do močálu; do uliček čpících močí. Křivolakých uliček, kde na vás za každým rohem číhá pobuda, co by vás pro pár mincí poslal ve futrálu na hřbitov.

Vyprávění začíná rodinným setkáním na Nový rok a Jeremy v něm zdůrazňuje, jak moc si váží rodinných vazeb a jak moc dovede milovat svoje nejbližší. Netrvá dlouho a vyprávění se změní v boj o holý život. Sérií nešťastných událostí se Jeremy ocitne pod sněžným pluhem a vy posloucháte se zatajeným dechem, jaké to je, když po vás jede šest kol omotaných sněžným pásem. Jak mu praskaly kosti, jak ho tlak drtil do zledovatělé vozovky, jak mu vypadlo oko z důlku a on ho sledoval tím zdravým

Alex si čepel nožíku přiložil ke kůži na hlavě nad pravým uchem a v oblouku jím táhl přes temeno až k levému uchu. Od linie vlasů se mu v pomalé vlně spustila jasně červená krev, z níž se mu na čelist a hrdlo rozeběhly pramínky a říčky a která mu zůstala viset z řas jako dešťové kapky z okvětních lístků.

Jestli něco Blake umí líp než kdokoli jiný, tak zaháčkovat čtenáře od prvních stran. Ani román Temná hmota (2016) není výjimkou. Neúspěšný fyzik, který dal v životě přednost rodině před kariérou, odejde za kamarádem na pivo a už se nevrátí. Poklidná rodinná idylka se rázem změní v protagonistovu noční můru. A únosce pro něj má vymyšlená daleko horší muka, než by jeden čekal.



Hlavní hrdina Thomas Flett žije s maminkou na pobřeží. Se svojí herkou, která táhne skřípějící kárku, se ráno co ráno vydává sbírat krevety, odpoledne je prodává a potají doufá, že až ze sebe sedře mořskou sůl a umyje se, stane se, jednou, umělcem. Jenže na hru na kytaru je málo času, a tak se den za dnem vleče.

Měsíc změní svoji strukturu a stane se z něj koule sýra. John Scalzi v bizarní zápletce ukazuje, v čem je jako autor nejsilnější. Praštěný nápad dovede přetavit v zajímavou sondu do lidské společnosti. Proto jeho nový titul When the Moon Hits Your Eye funguje stejně dobře jako jeho předchozí knihy.

„Chtěl jsem napsat vědeckofantastický román (sci-fi), ale bez vědeckých či fantastických prvků,“ nechal se v interview slyšet velikán současné literatury Ian McEwan.

„Válka zasáhne každého,“ píše se na zadní straně knihy britské novinářky Christiny Lamb. S jakou silou však akcentuje fakt, že obzvlášť krutě a tvrdě dopadne právě na ty nejslabší a nejzranitelnější, je strašidelnější, než by jeden čekal.